PLEMENO
Anatolský pastevecký pes dnes
Anatolský pastevecký pes patří podle klasifikace FCI do skupiny II mezi horské psy molosského typu. Tento velký, na pohled drsný a impozantní pes, je mimořádně skromný, vytrvalý a pohyblivý. Jsou velcí a silní, ale nikdy nepůsobí těžkopádně. Anatolci patří mezi velmi stará pracovní plemena a na první pohled působí dojmem funkčnosti a výkonnosti – bez jakýchkoliv extrémů v exteriéru či povaze. Kohoutková výška psů činí 74 až 81 centimetrů a psi váží od 50 do 65 kilogramů. Feny měří 71 až 79 centimetrů v kohoutku a váží od 40 do 55 kilogramů. Nutno však poznamenat, že řada psů tohoto plemene mívá silnější kostru nebo naopak lehčí stavbu těla, a tak se nemusí nutně vejít do těchto mezí. Velikost je důležitá, ale nesmí být na úkor správného typu, nesmí se nepříznivě projevovat v pohybu a nesmí být na úkor celkové harmonie psa. Před exteriérem se dává přednost povaze, protože je důležité zachovat vynikající pracovní a povahové vlastnosti tohoto plemene. Anatolci by vždy měli být štíhlí. Anatolský pastevecký pes má velkou a širokou hlavu se středně vyjádřenou čelní rýhou. Je-li pes v klidu, neměl by mít patrné vrásky. V pozornosti se mohou na čele vytvořit nepříliš výrazné vrásky. Silná hranatá tlama je krátká, ale přesahuje poněkud třetinu celkové délky hlavy. Pysky jsou přiměřeně vyjádřeny, koutky tlamy těsně přiléhají. Oči jsou středně velké, mandlového tvaru a hnědé nebo jantarové barvy. Dospělí anatolci mají silné plece, hluboký hrudník s dobře klenutými žebry. Končetiny jsou dlouhé a břicho je dobře vtažené. Díky tomu jsou anatolci hbití a v boji s šelmami, které napadly stádo, velmi úspěšní. Hřbet je poměrně rovný s lehce klenutými bedry. Ocas je dlouhý a anatolec ho může nést dole v mírném oblouku nebo ho může v pozornosti stočit nad hřbet. Za pohybu zůstává horní linie poměrně rovná, pohyb psa vyzařuje sílu a je velmi plynulý. V pohybu se anatolec podobá lvu. Anatolci mají hustou patrovou srst, jež je na krku ještě hustší a poněkud delší. Většina anatolců má středně krátkou nebo středně dlouhou srst, která nevyžaduje žádnou zvláštní péči. Textura srsti je dostatečně tvrdá, aby odpuzovala nečistoty, a nemá sklon se zaplétat, zplstnatět ani zachycovat semena rostlin opatřena háčky. Pesíky mírně přesahují hustou podsadu. V jediném vrhu se může vyskytnout celá řada barev i druhů srsti. Srst však nikdy není dlouhá, ale neměla by být ani příliš krátká a hladká. U anatolského pasteveckého psa jsou povoleny všechny barvy a jednotlivé barevné rázy mají vlastní názvy. Klasickým a nejčastějším zbarvením je plavá s černýma ušima a maskou – tomuto zbarvení se někdy říká karabaš (což znamená černá hlava). Kangal je jiný název tohoto barevného rázu, jenž se vyskytuje v oblasti Sivas v Turecku. Často se ale setkáváme se skvrnitými psy, žíhanými, šedými nebo dokonce černými psy. Ne všichni plaví psi mají černou masku.
Na tomto místě bychom se pravděpodobně měli zmínit i o tom, že v Turecku existují také další plemena pasteveckých psů – třeba akbaš, který je čistě bílý nebo krémový, má obecně delší srst a je protějškem například slovenského čuvače nebo pyrenejského horského psa – toto plemeno dosud nedosáhlo mezinárodního uznání a kromě země původu ho uznává jen americká chovatelská organizace UKC.
Štěňata Ely ve věku 6 týdnů